INFO

6. června 2015 v 12:23 | LuiSummer

 

Hledám tě, Lui

1. března 2015 v 14:00 | LuiSummer

Je pátek večer. Jako obvykle jsem schoulená v pohodlné kancelářské židli. Není to taková ta obyčejná kancelářská židle, je větší než ty ostatní, co vidám v pokojích mých kamarádek. A je pohodlná, přijemně teplá. Ale její hlavní plus je ta spousta prostoru, který mi poskytuje. Nohy mám skrčené ve své oblibené pozici a jsem zakrytá chlupatou oranžovou dekou. Nevědomky se zahledím do monitoru svého notebooku. Odrazí se v něm můj obraz a já se nad ním smutně pousměju. Vypadám tak křehce. Kdybych teď samu sebe viděla ve svém pokoji (jako někdo jiný samozřejmě), nejspíš bych se k té osobě na židli bála promluvit.

Vypadá, že se každou chvíli rozbrečí, i kdybych jí řekla něco pěkného, něco milého, vím, že by to nepomohlo.
Prohližím si ji. Vlasy má rozpuštěné. Zdají se mi delší než obvykle bývaly. Na konečcích jsou mírně zakroucené. To mě zaskočí. Vím, že byla vždycky posedlá svými vlasy. Nikdy nedovolila, aby se jí zkroutil jediný pramínek a pokud se tak stalo, udělala všechno pro to, aby to skryla. Vždycky o ně tak dbala. Možná až přiliš. A teď jim poskytuje svobodu? Zvlaštní.

Zabloudím pohledem k její tváři a první, co mě šokuje, jsou její oči. Jsou tak prázdné. Myslím, že právě teď ani nevěnují pozornost tomu videu, co probihá na obrazovce monitoru. Všimnu si, že dost často mrká. Až nezvykle moc. A pak spatřím tu malou kapku pod jejím okem. A najednou rozumím tomu prázdnu, co vidím v jejích očích. Tomu smutku, který se tam občas mihne, ale ona se nervozně kousne do rtu a zatlačí ho. Pozoruji ji ještě pár minut. Za tu krátkou dobu udělá tento proces hned několikrát. Proč?

Zmateně ji sleduji dále. Písnička, která hrála i před těmi pár minutami zpátky, hraje zase. Pouští ji stále dokola už několik dní, sleduje ten klip. Neměla by se věnovat tomu, co ji baví? Vždycky, když ji vidím u notebooku, píše jako splašená. Ale poslední tři měsíce tomu tak není. Už ani nevím, kdy jsem ji naposledy viděla věnovat se blogu.

Smutně sklopím oči. Nelibí se mi, že mě (Lui) zanedbavá. Vždycky jsem byla část jejího já. Ale ona jako by se mnou už nechtěla mít nic společného. Chtěla bych, aby byla zase taková jako dřív. Napadne mě, že ona nejspíš myslí na to samé. Nejspíš si to přeje také. Možná jen potřebuje čas, a tak odcházím z pokoje. Ještě předtím, než se vytratím, si všimnu nedojezených brambůrků na stole. Nedojedla je. Vlastně poslední dobou je nejí skoro vůbec. Což je další věc, která mi u ní nesedí. Doufám, že ji to brzy přejde, protože vím, že jsem důležitá část jejího já. A beze mě to zkrátka nikdy nebude ona. Někde tam v hloubi duše doufám, že to cití stejně. Ale nejsem si tím jistá.

Vím,slíbila jsem že se v březnu vratím. A doufám že vratím ale opravdu netuším kdy. Kdykoliv chci psát vzejde z toho tohle. Prostě se tak citím. Nejspíš už nejsem Lui. Vážně,vím že jsem vás zklamala. Opravdu mě to mrzí. Chci se sem vrátit ale možná ještě potřebuju čas.

Software - 7.Kapitola

8. února 2015 v 22:05 | LuiSummer |  Software
Anotace - Jsme v roce 2048, ve světě, který nás ještě čeká. Svět se nijak nemění. Studenti chodí do školy, dělají úkoly a snaží se najít někoho, kdo by je miloval. Adam samozřejmě není výjimkou. Před pár měsíci nastoupil na střední školu, ale zatím si stihl udělat pouze jediného kamaráda. Problém není v jeho vzhledu, oblečení nebo zájmech. Celé své dětství strávil doma hraním RPG, takže nemá žádnou představu o reálném světě. Celý svůj život si myslel, že lásku nepotřebuje, místa v prvních příčkách RPG her mu stačila, ale poslední dobou má pocit, že závidí lidem kolem sebe. Bohužel jeho vyjadřovací schopnosti jsou opravdu mizerné, takže je smířen s tím, že si nikdy žádnou dívku nenajde.
,,Láska je hra pro dva. Já jsem solo hráč.'' To je jeho motto.
Když však na trh vtrhne nový software GirlTalk0.7, neváhá ho vyzkoušet společně se svým kamarádem Masonem.
Jedná se o software dívky, která si s jeho uživatelem může povídat, hrát hry a spoustu dalších věcí. Problém je však v tom, že Adamova dívka je překvapivě lidská a vůbec nefunguje jako program, ale jako skutečná dívka. Proto se z nich v okamžiku stanou přátelé až Adam naprosto zapomene na to, že dívka, se kterou tráví tolik času, je pouze software.
Budu moc ráda pokud se k tomuto příběhu ňjak vyjádříte. Ať už přes Wattpad nebo váš Facebookový,twitrový účet. Budu také moc ráda pokud mě podpoříte vašim ''votes'' (Pokud máte wattpad)
 


BLOG MÁ PAUZU

5. února 2015 v 18:01 | LuiSummer

BLOG MÁ PAUZU DO 1.3. 2015

Doufám že to pochopíte.

Knižní výzva 2015

22. ledna 2015 v 0:00 | LuiSummer
Tuhle knižní výzvu určitě všichni znáte a tentokrát jsem se do ní také rozhodla zapojit. Důvody jsou jednoduché, jsem totiž velmi vášnivá čtenářka knížek ,ale nikdy jsem si tak nějak nepočítala, kolik toho za ten rok vlastně přečtu. A popravdě by mě to samotnou i velmi zajímalo. Myslím, že tohle je skvělá příležitost k tomu, jak to zjistit a zároveň se nakopnout k tomu toho přečíst více. Samozřejmě, pokud je čtení vaším koníčkem, rozhodně neváhejte a zapojte se také. Stačí se s odkazem na svůj blog zapsat k Ell. Odkaz k zapsaní a také k více informacím naleznete zde.

Bitva o Hex Hall - Recenze

19. ledna 2015 v 0:00 | LuiSummer |  Knižní recenze

Název - Bitva o Hex Hall
Autor\ka - Rachel Hawkins
Díl - 3
Série - Hex Hall
Počet stran - 228
Nakladatelství - Knižní klub

Anotace - Na Sophii Mercerovou je toho poslední dobou moc. Jen co si zvykla na to, že je démon a naučila se své neobyčejné schopnosti ovládat, jí je Rada zase odebrala. Archera a tátu viděla naposledy v hořícím vězení a jedinými spojenci mají být nyní Branickovy. Shodou okolností odvěcí nepřátelé Prodigia. Rodinné překvapení neberou konce a jen tak mimochodem je na spadnutí válka, v níž má hlavní úlohu sehrát právě Sophie. Na tom se shodnou všichni, ne už však na tom, na jaké straně bude Sophie stát. Jenomže bez své magie je Sophie bezbranná. Podaří se jí získat zpět kouzelné schopnosti dříve, než bude pozdě?

Přišla o magii, otce, nejlepší kamarádku a také svého kluka. A má vyhrát válku?!

Sophie kvůli radě přišla o své schopnosti, i když ne tak úplně. Její schopnosti jsou pouze uzamknuté, avšak získat je zpět nebude rozhodně jednoduché. A to Sophie to moc dobře ví. Vzhledem k tomu, že ale magie není jediná věc, kterou ztratila, není to pro ni tak velkou prioritou. Po tom co skočila do Itinerisemu, jak ji poradil Cal a vydala se za matkou, není moc to jediné, co ztratila. Nechala tam svého tátu, který právě přišel o schopnosti, svou nejlepší kamarádku Jennu, jejiž bezpečí záleží na kámenu krve a Archera, kluka, kterého miluje. Ale samozřejmě také svého snoubence Cala.

A díky tomu všemu si samozřejmě dělá spoustu starostí. Navíc když zjišťuje, že se její máma z nějakého nepochopitelného důvodu nachází v sídle Brannickových. A jak se nakonec ukáže, měla k tomu dobré důvody. Díky tomu Sofie poznává spoustu nových lidí. V sídle ale nejsou pouze Brannickovky, ale také Torin. Čaroděj uvězněný v zrcadle, který dokáže předpovídat budoucnost. Je však velmi zlomyslný a díky tomu ho většina lidí v domě nebere příliš vážně. Avšak on tvrdí, že Sophie bude ta, která povede válku. Jak je to možné, když ani nemá své schopnosti?

Dřív, než se na to Sophie podaří přijít, je přenesena do Hex Hall. Ta samozřejmě vypadá úplně jinak než předtím. Je mnohem temnější a děsivější. Ale jedno pozitivum to přece jen má. Sofie se setkává se svými přáteli. Úsměv jim však zmizí, jakmile zjišťují, že Hex Hall nevládne Casnoffová, ale její sestra Lara Casnoffová, která má se všemi jasné plány.
Četla jsem po delší pauze od druhého dílu, takže mi chvíli trvalo, než jsem si vzpomněla, ale jakmile jsem si vše poskládala dohromady, děj mě naprosto pohltil. Tento třetí a závěrečný díl byl stejně dobrý, jako jeho dva předchozí. Spousta akce, ale také skvělého Sophiho humoru, který zkrátka naprosto miluju. Konec mě zkrátka velmi mile potěšil, i když za Calovu statečnost jsem uronila slzičku. I přesto u mě ale vítězí Archer, protože jeho hlášky společně se Sofiií jsou neporazitelné. Zkrátka krásné zakončení této serie. Jediné, co mě mrzí je to, že u nás zatím neplánují žádné další knihy od této skvělé autorky.
100%

Software - 6.Kapitola

15. ledna 2015 v 0:00 | LuiSummer |  Software


Anotace - Jsme v roce 2048, ve světě, který nás ještě čeká. Svět se nijak nemění. Studenti chodí do školy, dělají úkoly a snaží se najít někoho, kdo by je miloval. Adam samozřejmě není výjimkou. Před pár měsíci nastoupil na střední školu, ale zatím si stihl udělat pouze jediného kamaráda. Problém není v jeho vzhledu, oblečení nebo zájmech. Celé své dětství strávil doma hraním RPG, takže nemá žádnou představu o reálném světě. Celý svůj život si myslel, že lásku nepotřebuje, místa v prvních příčkách RPG her mu stačila, ale poslední dobou má pocit, že závidí lidem kolem sebe. Bohužel jeho vyjadřovací schopnosti jsou opravdu mizerné, takže je smířen s tím, že si nikdy žádnou dívku nenajde.

,,Láska je hra pro dva. Já jsem solo hráč.'' To je jeho motto.

Když však na trh vtrhne nový software GirlTalk0.7, neváhá ho vyzkoušet společně se svým kamarádem Masonem.
Jedná se o software dívky, která si s jeho uživatelem může povídat, hrát hry a spoustu dalších věcí. Problém je však v tom, že Adamova dívka je překvapivě lidská a vůbec nefunguje jako program, ale jako skutečná dívka. Proto se z nich v okamžiku stanou přátelé až Adam naprosto zapomene na to, že dívka, se kterou tráví tolik času, je pouze software.


Budu moc ráda pokud se k tomuto příběhu ňjak vyjádříte. Ať už přes Wattpad nebo váš Facebookový,twitrový účet. Budu také moc ráda pokud mě podpoříte vašim ''votes'' (Pokud máte wattpad)

5.1. - 11.1. 2015

12. ledna 2015 v 0:00 | LuiSummer |  Diary

V neděli večer jsem sama sobě rozkázala jít brzy spát. Přece jen po Vánočních prázdninách jsem měla naprosto rozhozené dny. Jen pro představu, moje prázdninové dny vypadaly nějak takto - Vstala jsem kolem jedné hodiny odpoledne. Mamka zrovna podávala oběd, takže jsem si ho vzala jako náhradní snídani. Odpoledne jsem trávila u notebooku společně se dvěma kamarádkami. Hrály jsme hry a povídali si přes Skype. Později kolem večera jsme si už jen povídaly a koukaly u toho na anime, či si četly. Tak to pokračovalo až do hluboké noci. Zkrátka když jsem zaklapla notebook, většinou byly tak tři hodiny ráno.

A tak se to opakovalo každičký den. Díky tomu jsem si ale naprosto rozhodila průběh dne. I přesto, že jsem sama sebe poslechla a poslušně odklusala o půl jedenácté do postele, spát jsem zkrátka nemohla. Zkoušela jsem ležet na zádech, na boku, na břiše, opřela jsem si nohy o stěnu ale nic nepomáhalo. Znuděně jsem popadla svítícího medvídka a sledovala jak se barvy postupně střídají.

Ano, zábavné.

BLOG - TAG

10. ledna 2015 v 0:00 | LuiSummer |  TAGY

Osobně nemám moc ráda TAGY, protože mi prostřednictvím článku přijdou velmi nezajímavé a jsou to věci, které opravdu nerada čtu. Ale jak vidím, u většiny lidí to má úspěch a čtou to rádi. Což opravdu nechápu. Tenhle TAG mi přijde docela na nic co se týče otázek, protože čtenářům mého blogu nejspíš nepřinese nic zajímavého. Ale přijde mi jako slušnost to vyplnit, když už mě do toho někdo zatagoval.
Děkuji Zjev za nominaci.

Neidentifikovatelná nálada

7. ledna 2015 v 0:00 | LuiSummer |  Písemkové dny

Myslím, že každý z vás už někdy poznal náladového člověka. Možná se tak označujete i vy sami. Zkrátka každý z vás už rozhodně měl tu čest se s takovou náladovou bytostí setkat. A i já jsem měla na základní škole to štěstí.
Konkrétně se jednalo o mou nejlepší kamarádku. Myslím, že to začalo někdy v šesté třídě, kdy se mnou z ničeho nic přestávala mluvit nebo na mě byla protivná. A pak někdo jako by luskl prsty a ona byla ta nejusměvavější a nejlaskavější bytost na této planetě.
Víte nejednalo se zase o nijaké extrémy, abych ji její náladovost vyčítala.Přece jen v mém věku snad není holka, která by občas náladová nebývala. Po delší době, kdy se však její nálady začaly střídat víc a víc, už to bylo dost otravné a také nepříjemné.

Kam dál