Písemkové dny

Neidentifikovatelná nálada

7. ledna 2015 v 0:00 | LuiSummer

Myslím, že každý z vás už někdy poznal náladového člověka. Možná se tak označujete i vy sami. Zkrátka každý z vás už rozhodně měl tu čest se s takovou náladovou bytostí setkat. A i já jsem měla na základní škole to štěstí.
Konkrétně se jednalo o mou nejlepší kamarádku. Myslím, že to začalo někdy v šesté třídě, kdy se mnou z ničeho nic přestávala mluvit nebo na mě byla protivná. A pak někdo jako by luskl prsty a ona byla ta nejusměvavější a nejlaskavější bytost na této planetě.
Víte nejednalo se zase o nijaké extrémy, abych ji její náladovost vyčítala.Přece jen v mém věku snad není holka, která by občas náladová nebývala. Po delší době, kdy se však její nálady začaly střídat víc a víc, už to bylo dost otravné a také nepříjemné.

Informace k Novému roku

1. ledna 2015 v 0:00 | LuiSummer

Vítám vás tedy u mě na blogu po malé vánoční pauze. Musím přiznat, že lenošení jsem jsi opravdu užila, ale myslím že to stačilo. Přece jen kdybych tohle dělala pořád možná bych si toho nicnedělání už ani nevážila a byla znuděná jako moji vrstevníci.

Jsem tedy moc ráda za všechny čtenáře, kteří se rozhodli můj blog navštěvovat i v dalším roce. Velmi si toho vážím. Ale teď už k podstatě tohoto novoročního kvákaní.

Každý nemůže být Youtuber

18. prosince 2014 v 0:00 | LuiSummer

Zažila jsem Spánkovou paralýzu

3. prosince 2014 v 0:00 | LuiSummer

Dny které bych ráda ještě jednou prožila

20. listopadu 2014 v 0:00 | LuiSummer

TT - Ještě jednou

Jsem jen člověk!

13. listopadu 2014 v 0:00 | LuiSummer


Aneb pár informací pro moje čtenáře.

Falešné komentáře? To raději žádný.

23. října 2014 v 0:00 | LuiSummer

Všichni jsme měly své ''idoly''

7. října 2014 v 0:00 | LuiSummer

Tématem minulého týdne byla platonická láska. Samozřejmě by tento článek bylo lepší napsat o týden dřív, ale jak už to tak občas bývá, nápady se dostavily poněkud opožděně. Když někdo řekne platonická láska, okamžitě se mi vybaví ty dvanáctileté fanynky One Direction nebo Justina Biebera. Tím teď nechci tyto fanynky urážet nebo jim říkat, jak jsou hloupé, takže dřív než na mě začnete nadávat v komentářích, přečtěte si tento článek celý. Děkuji.
Zkrátka asi před rokem, možná i míň, jsem byla strašná fanynka Justina Biebera. A když říkám strašná, chci tím říct, že to se mnou bylo vážně strašný. Nezajímalo mě nic jiného než on. Když byl v časopise nějaký plakát nebo článek, musela jsem ho mít. Stále jsem poslouchala jeho písničky. Ve škole mě to docela izolovalo od ostatních, protože moje přestávky vypadaly tak, že jsem měla sluchátka v uších a snila o tom, jak jednou budeme jedna velká šťastná rodina. Ha. Ha. Ha. Později se do něj ale zbláznily moje kamarádky, takže každou přestávku jsme si sedly do kruhy a povídaly si.

Nepřehanějte to s gumičkováním!

1. října 2014 v 0:00 | Luss

Asi to znáte všichni. Trend tohoto léta. Dnešní doby. Gumičky. Všichni dnes pletou náramky, zvířátka, čelenky, prstýnky, kryty na mobil. Čekám, kdy mi z toho někdo uplete talíř. Počkat? Možná už to existuje. Abych začala správně - také pletu občas nějaký ten náramek. Je to pěkné a je fajn ,že se člověk zabaví, ale co když vám to přeroste přes hlavu? Mám vzdálenou příbuznou. Těžko říct, co je, asi sestřenice. Sama nevím. Každopádně jsme byly na návštěvě u jejich rodičů. Jsou to docela boháči, takže jim nedělá sebemenší problém investovat do zájmů své dcery plno peněz. Gumičky u ni v pokoji byly snad úplně všude. Měla obě ruce pokryté spoustou náramků. Což nechápu, protože když jsem to udělala jednou já, a to jen na zkoušku, měla jsem pocit, že se mi zastavil krevní oběh. Zkrátka není to zrovna příjemné. Navíc si myslím, že to musí dost překážet, když třeba myjete nádobí. I když ona asi nádobí mýt nemusí. Náramkama to ale nekončí. Na každém prstu měla prstýnek. Opět z gumiček. Já jsem teda také jeden upletla, ale to spíš jen na zkoušku. Nasadila jsem to jedné figurce na krk a tam to zůstalo. Nikdy bych si to na sebe nevzala. Nelibí se mi to. Je to kýčovité. (Jeden bych možná přežila ale ona ho měla skoro na každém prstu ,snad kromě malíčků.) Další věc byla čelenka. Zase z gumiček. Obal na mobil. Také z gumiček. A u něj připoutaných plno přívěsků. Jak jinak než z gumiček. Nevím. jak vás. ale mě to teda dost děsilo. Nemám osobně nic proti pletení z gumiček. ale tohle mi příjde trochu extremní. Navíc. holčička není zrovna skromná takže chce originální gumičky ,na rozdíl od těch, co se dají koupit za patnáct korun, jsou originální výrazně dražší. Některé se pohybují o kolem šedesáti korun za sáček. To se tyká ale už jejich rodičů. Když jim to nevadí, tak je to asi fuk. Každopádně kdybych ji neznala a potkala ji takhle ozdobenou na ulicim asi by mě to vyděsilo o dost víc a myslela bych si, že je závislá na pletení gumiček. I když to si myslím i tak. Ono to ale není jen o posedlých holčičkách, ozdobit naprosto všechno, co se dá. Pokud vlastníte facebookový učet, možná se k vám také dostala ta spousta, ale opravdová spousta stránek zaměřených právě na gumičky. Upřímně, nechápu proč jich lidé vytvařejí takovou spoustu, když jsou vlastně všechny o tom samém. Nic nemám proti těmto stránkámn člověk se tam naučí nové věci. Ale opravdu je nutnén aby mi na zdi poskakovalo jen tohle? Ne. Akorát mě to štve. Abych to zakončila, nemám nic proti pletení gumiček, ale s mírou prosím. Nic se nesmí přehánět.
Tímhle článkem nechci nikoho urazit. Pro mě za mě třeba se na těch gumičkách oběste.
Tohle je jen můj názor na ty extrémy.
A jaký je ten váš?

Nesnaším statusy na Facebooku

28. července 2014 v 0:00 | Luss

Plno lidí odsuzuje Facebook za to že lidi kazí,nebo spíš že je zkažený i on sám. Podle mě ale Facebook zkažený není,vždyť prostředí na něm si tvoříme my sami ne? Pak je to tedy naše chyba. První téma jsou rozhodně statusy. Fajn,občas taky ňjaký přidám ale většinou se jedná spíš o sdilení videa nebo obrázku,občas fotka s kamarádkami. Prostě nemám žadné dostatečně cool anglické popisky co by se líbily mým vrstevnikům. Omlouvám se. Přímo nesnaším statusy hned několika typů.

Nenazývejte hubené lidi anorektičkami!

23. července 2014 v 0:00 | Luss

Lidi se na svět divají očima ne srdcem takže nevěřím tomu že neposuzují lidi podle vzhledu. Navíc předsudky proti lidem které,vlastně ani neznáme a hodnotíme jen na základě vzhledu taky nesnaším. Já jsem hubená už od malička. Moje mamka byla drobná tekže, se dalo očekávat že nikdy moc vysoká ani při těle nebudu. Když jsem byla malá moc lidí tomu pozornost nevěnovalo ale když nastoupíte na druhý stupeň kde kolem vás holky řeší jen postavu změní se to. Na to že je mi šestnáct neměřím moc,vždycky jsem byla nejmenší ze třídy. Měřím asi kolem 155 centimentů což je na šestnáct let asi dost málo. Jsem i hubená ale ne že bych chtěla a cvičila. Popravdě já bych si tak moc prálala přibrat a mít tu obvyklou váhu co lidé mivají. Prostě takovou tu normalní. Protože i když zrovna nepatříte mezi obezní lidi vás začnou pomlouvat. Tolikrát jsem o sobě slyšela že jsem anorektička od holek z naší třídy které mě neměly vůbec v lásce a já vlastně ani nevím proč. Vymýšlely jsi jak jsem hubená protože nejím a plno takových blbostí. Věřte mi nebylo lehké to poslouchat. Vtip byl v tom že já jsem vlastně strašně nenažraná osoba. Vážně,jím hodně ale bůh mě obdařil rychlým spalovaním. Konstatovala to i má doktorka která říkala že jsi toho mám vážit. Jenže ono je těžké vážit si něčeho kvuli čemu vás holky vašeho věku nenavidí. Bylo toho spousta ať už jsme něco zvedaly neustále měl někdo kecy na to abych to vůbec zvládla,že je to na mě moc těžké abych si nezlomila ruce a pak smích. Tak moc je to bavilo. V tu chvíli mi došlo že jakmile člověk nezapadá do určité kategorie lidem se znelibí. Jo přesně tak i hubeným holkám se nadavá ne jen těm při těle. Mamka vždycky říkala že mi to jen zavidí a proto to dělají ale je to má mamka. Ta by udělala všechno pro to aby mě uklidnila. A proto jsem přestala mít proti lidem předsudky podle jejich postavy. Asi před rokem jsem v lazních potkala kamarádku která byla trochu při těle. A něktěří lidi se k ni vážně chovaly hnusně. Já nemohla. Okamžitě se mi vybavilo to co jsem prožívala já. Postupem času se z nás staly vážně dobré kamarádky a dodnes se kamarádíme. Když jsem ji řekla že mě lidé soudily za to že jsem hubená nevěřila mi. Co by měli ldi proti takové postavě? Říkala. Netuším. Takže,vás prosím nenazývejte hubené lidi anorektičkami. Bolí to. Stejně tak jako když urazíte člověka při těle. Anorexie je něco naprosto jiného. Dívka se snaží zhubnout tím že vůbec nejí,jídlo zvrací protože má strach aby nepřibrala. Je to opravdu hrozné spousta z ních už se s toho nikdy nevilečí a umřou. A pak tu jsou lidi jako já. S rychlým spalovaním kteří prostě moc nevaží ale nelezou jim kosti ale přesto jsou tak nazyváni. Proč? Přlala bych vám vidět kolik toho za den sním myslím že od anorektičky to má hodně daleko. Mezi hubenými lidmi a anotrektičkami je rozdíl. Zkuste se nad tím zamyslet než je takto nazvete.
Jaký názor na to máte vy?
 
 

Reklama